Duben o emocích v utkání proti Kladnu, atmosféře v kabině i speciální oslavě: Vizualizoval jsem si to
V očekávané bitvě proti Kladnu jsme zvítězili 4:2 a vracíme se tak na druhé místo tabulky. Jak náročný zápas to byl?
„Velmi náročný. Dlouho jsem takový zápas nehrál, hlavně co se týče emocí. Po gólu na 1:0 jsme byli úplně nahoře, pak to zase soupeř otočil, nakonec další otočka na 4:2, což bylo neuvěřitelné. Jsem rád, že fotbal píše takové krásné příběhy. Jsme šťastní, že jsme to dotáhli do vítězného konce, ještě s krásnou tečku v podobě gólu Kubase (Matyáše Kubů). Chci za výkon pochválit celý tým.“
Přestože zápas pro nás začal dobře (vedení 1:0), v letošní sezoně jsme už ponělikáté dostali gól tzv. do šatny, díky kterému domácí vyrovnali. Co se Ti v tu chvíli honilo hlavou?
„Každý gól, který dostaneme před pauzou, je samozřejmě nepříjemný. Ale já neustále věřím naší partě, našemu týmu. Jsme natolik zkušení, že si s takovou situací poradíme. Jde o to, abychom my starší v kabině zachovali klid, zbytečně nevyvolávali paniku, naopak uklidnili mladší kluky. Úkol celé kabiny v takovém momentu je to zklidnit, jít do druhé půle s čistou hlavou a věřit ve své schopnosti.“
I když šel soupeř po pauze do vedení, my jsme v následujících osmi minutách dokázali rychle srovnat a navíc si vzít náskok zpět. Jak důležitá byla celá tahle pasáž?
„Rozhodně byla klíčová. Věděli jsme, že Kladno nastupuje v mladší sestavě s ne tolik zkušenými hráči a očekávali jsme, že nějakou chybu udělají. To se stalo dokonce dvakrát, důležité bylo, že jsme obě potrestali. Myslím si, že zkušenostmi už jsme si zápas pohlídali. Umíme hru rozkouskovat, pro soupeře jsme nepříjemní.“
Ty sám jsi dnes dvě branky vstřelil, obzvlášť ta první byla díky následné oslavě speciální...
„Vím, že není ideální jako stoper dostat ve dvanácté minutě žlutou kartu. Ještě u mě, když mám hru postavenou na agresivitě a soubojích. Za to se mančaftu omlouvám. Ale tenhle moment jsem si vizualizoval už někdy od středy. V neděli to jsou přesně čtyři roky, kdy Fanda Mašek zemřel. Myslím si, že na lidi, kteří pro fotbalové kluby udělali tolik, by se nemělo zapomínat. Nebýt Fandy, možná tu žádný fotbal dávno nehrajeme. Takových lidí si vážím, do smrti na něj nezapomenu. Jsem rád, že jsem ho mohl poznat a oslava prvního gólu byla pro něj, zaslouží si to.“
Tvým maximem v lize za Zápy je devět gólů za sezonu. Už teď, ještě před polovinou jarní části, jsi na osmi brankách. Je to cíl, který bys chtěl pokořit?
„Pokud jich dám devět, dám jich devět, pokud patnáct, tak patnáct. Udělám všechno pro to, aby gólů bylo co nejvíc, a abychom jich zároveň co nejméně dostali. Dělám maximum, abychom byli připravení na každý zápas, na každou standardku, penaltu, situaci, která se dá vyřešit. Gólů dám klidně deset patnáct, ale pořád jde hlavně o tým. Když mu budu prospěšný, bude to pro mě největší zadostiučinění. V Zápech máme hrozně specifický tým, troufám si říct, že snad jediný v Česku. Je tu neskutečná parta, což bylo vidět i při euforii po konci dnešního zápasu.
Chci ale zároveň říct, jak je to všechno pomíjivé. Tři týdny zpátky jsme prohráli s Českou Lípou, já jsem nedal penaltu, další jasnou šanci... V celém dalším týdnu to není příjemné, když člověk ví, že na něj tým spoléhal. A za tři týdny bum - a všechno je jinak. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je hrozně tenká. Nikdy jsem nehledal zkratky, svou hru a pověst buduju třicet let, nejsem žádná rychlokvaška. Když to řeknu obecně: lidi, budujte nějaký dlouhodobý cíl - dlouhodobě cvičte, dlouhodobě trénujte a všechno se vám to vrátí.
Chci motivovat mladé lidi, mladé fotbalisty, aby hráli, byli konzistentní, soustředili se na výhru. A všechno ostatní pak přijde. Co tomu člověk dá, to se mu vrátí. A je jedno, jestli je to fotbal, práce, nebo nějaké koníčky. Když na sobě člověk maká, výsledky prostě přijdou. Dřina poráží talent.“
