Pardubský o comebacku: Fotbal mi chyběl víc, než jsem si připouštěl. Návrat do Záp? Jinde jsem hrát nechtěl

Po sezoně 2023/24 si od fotbalu naordinoval pauzu. Ta nakonec trvala téměř přesně dvanáct měsíců. Teď se ale obránce Václav Pardubský vrací a jeho jasnou volbou byly Zápy. Co ho k návratu přimělo? Jak využil pauzu a jak probíhá jeho návrat? A proč musel začít s těžkou dietou?

Co Tě přivedlo zpátky do Záp?
„Zpátky mě určitě přivedla kabina, kluci, kteří tady jsou. Upřímně, dlouhodobě jsem neměl v plánu se vracet. Celou dobu jsem se s pár kluky vídal. Na konci června jsem byl cvičit s kapitánem Jirkou Dubnem, pak jsme si šli pokecat, zavzpomínali jsme na dobu, kdy jsem v Zápech působil a jak to bylo fajn. Zpětně mi došlo, že emoce ze zápasů, adrenalin a všechno s tím spojené mi v průběhu toho roku dost chybělo, aniž bych si to připouštěl. Když jsem končil, řekl jsem majiteli Michalu Maškovi, že kdybych se vracel, tak by to bylo jedině do Záp. Žádnou nižší soutěž jsem ani hrát nechtěl, to by mě nebavilo. Takže to pak byla jasná volba.“

Tvoje pauza od fotbalu trvala celý rok. Co ti těch dvanáct měsíců dalo?
„Před rokem jsem končil z důvodu pracovního vytížení, taky jsem chtěl více času trávit s rodinou, se synem a přítelkyní. A chtěl jsem se věnovat i jiným koníčkům a sportům. To jsem si během roku splnil dost, ale na rovinu - specifikum fotbalové kabiny je natolik silné, že i když jsou ostatní sporty taky fajn, ta parta má něco víc. Řekl bych, že každý, kdo to zažil, to určitě pochopí.“

Po pauze máš za sebou necelé dva týdny přípravy. Jak návrat po takové době probíhá?
„No... (směje se). Upřímně, v průběhu toho roku jsem byl běhat jednou, v březnu. Jinak jsem dal přednost jiným sportům - chodil jsem do posilovny, věnoval jsem se i bojovým sportům, což mě bavilo, ale se specifiky fotbalu se to absolutně nedá srovnávat. Týden před začátkem přípravy jsem navíc dostal angínu, takže start byl a pořád je krušný. Ale čekal jsem to mnohem horší. Na tréninku jsem samozřejmě víc zahlcený, než ostatní kluci, ale není to nějak, jak se říká, o parník. Myslím, že postupem času se do toho určitě dostanu. Těší mě, že fotbalově na tom nejsem tak špatně, jak jsem čekal. Na to, že jsem do míče za rok nekopnul ani jednou... Jenom na zahradě se synem (směje se).“

V kabině se říká, že jsi během pauzy nabral čtrnáct kilo ve svalech. Má i tenhle faktor vliv na ten náročnější návrat?
„Když jsem končil, měl jsem kolem 80 kilogramů. A letos v červnu jsem měl 95. Takže jakmile jsem se rozhodl pro návrat, začala těžká dieta, protože mi bylo jasné, že pro kolena, kotníky a podobně to nebude úplně jednoduché. Začal jsem hubnout, teď mám kolem 90 kilogramů. Na hřišti to cítit je, hlavně z hlediska obratnosti, při rychlých změnách směru. Doufám, že se do toho dostanu co nejdřív.“

Od nové sezony přebral pozici hlavního trenéra Martin Poustka. Ty ho z předchozího angažmá znáš, co od jeho stylu očekáváš?
„S panem trenérem Poustkou jsem se potkal už na Slavii, nikdy mě ale netrénoval delší dobu. Když jsem byl v kategoriích U17 a U19, tak trénoval juniorku, ve které jsem pod ním několik zápasů odehrál. Ale známe se. Trenéra Poustku si vždycky vybavím jako fajn člověka, férového a přímého, což je pro mě opravdu důležité. Bylo to pro mě důležité i v rozhodování, jestli se vrátit, nebo ne. Styl fotbalu pod koučem bude určitě náročný, má jasnou vizi, kterou chce hrát a kterou tady chce naplnit. Stejně jako naše kabina si půjde hladově po úspěchu. V minulém roce Zápy skončily třetí, předminule druhé, což je fajn, ale máme nejvyšší ambice a to znamená, že chceme soutěž vyhrát.“